Michalovy zetky

Skútr ČZ 501 (1957-60)

V období po druhé světové válce se stala velmi živou problematika skůtrů. V době, kdy automobil byl pro většinu lidí nedostižným luxusem se skůtr jevil jako vhodný dopravní prostředek pro všední použití. Legendární strakonický konstruktér J.F. Koch pracoval na této myšlence už během války. Výsledkem jeho snažení byl prototyp miniaturního jednomístného vozítka s plechovou samonosnou karoserií. Snad podle typického tvaru řídítek byl nazýván „vlaštovka“. Můžeme ho zahlédnou na snímcích z tradičního jarního veletrhu z roku 1948 i s jeho konstruktérem, který právě vysvětluje jeho přednosti Klementu Gottwaldovi. Na sériový skůtr domácí výroby si však případní zájemci museli počkat ještě dalších devět let. O značném zájmu o tento typ vozidel přitom svědčí to, že se do té doby objevila řada povětšinou amatérských konstrukcí od jednoduchých malých vozítek až po silné koráby silnic. Některé z nich spadají spíše do kategorie celokapotovaných dálníků, než skůtrů. Mnoho z nich bylo veřejnosti představeno v dobovém tisku, za všechny je možné jmenovat např. propracovaný stroj postavený ing. Hausmannem. Mnozí tehdy předpovídali podobným dopravním prostředkům velkou budoucnost, v dobových komentářích se tak můžeme dočíst vize o době kdy naše silnice budou křižovat „elegantní torpéda s výhodami auta i motocyklu“. Je však dlužno říci, že část z těchto smělých návrhů nebyla nikdy svými autory dotažena natolik, aby byla vůbec schopna provozu.

První sériově vyráběný skůtr, který se objevil na našem trhu v roce 1957 pod názvem „Čezeta“ , dostal typové označení 501. Jeho prototyp byl vystavován už v průběhu předchozího roku. Jednalo se o poměrně robustní dvoumístné vozidlo s plechovou samonosnou karosérií, do které byl namontován mírně modifikovaný motocyklový motor objemu 175ccm dobře známý z kývačky 356. Jezdec byl chráněn před nepřízní počasí rozměrným čelním štítem, nádrž byla netradičně umístěna nad předním kolem. Pod odklopným sedlem zbylo poměrně dost místa pro přepravovaná zavazadla. Skůtry ze začátku výroby měly na předním panelu kromě tachometru a hodin spínací skříňku známou z nádrží motocyklů. Ta později zmizela, stejně jako hodiny a byla nahrazena malou spínačkou typu bosch. Tlumiče výfuků ve tvaru rybího ocasu vystřídaly stejně jako na motocyklech malé doutníky a postupem času proběhla řada dalších drobných inovací.

V roce 1959 se už skůtry typu 501 dodávaly v několika různých provedeních lišících se zejména elektrickou výbavou a zavedením ventilátoru pro chlazení motoru. Model 501/01 měl 6V instalaci a 45W dynamo, 501/02 byl namísto dynama vybaven alternátoren, model 501/03 už byl vybaven ventilátorem zlepšujícím podstatně chlazení motoru ukrytého pod karosérií, 501/04 se od něj lišil stejně jako 02 od 01 - měl ventilátor a alternátor a nejluxusněji vybavený model 501/05 byl již vybaven 12v instalací a dynamospouštěčem.

Ve své době se skůtry ČZ těšili velké oblibě. V dobových pochvalných článcích bylo občas zdůrazňováno jako jejich výhoda například i to, že ženy na nich měly jako spolujezdkyně povoleno sedět bokem, což prý ocení zejména při jízdě v dlouhých večerních šatech při cestě do divadla apod. Z dnešního pohledu je představa dámy ve večerní róbě řítící se ulicemi na skůtru poněkud úsměvná, na přelomu 50. a 60. let to však zřejmě patřilo ke koloritu doby.

Pro svůj poněkud svérázný vzhled si skůtry ČZ vysloužily přezdívku „prase“. Výroba modelu 501 probíhala do roku 1960 kdy ho nahradil modernizovaný typ 502.

501 FOTO 501 FOTO 501 FOTO 501 FOTO

© Michal Čtrnáctý