Když se v jednom rodinném archivu objevila tato fotografie, nebylo hned jasné kde a kdy byla pořízena ani kdo přesně je na ní zachycen. Podle motocyklů typu B se dalo usuzovat na rok 1947 a po sobě jdoucí strakonické poznávací značky s nízkými čísly dávaly tušit, že se nejspíš jedná o tovární stroje.
Teprve detektivním pátráním v archivních materiálech se podařilo bezpečně určit, že tato poměrně unikátní fotografie zobrazuje strakonický tovární tým E na Mezinárodní šestidenní soutěži v roce 1947 ve složení (zleva) Cacák, Bláha a Groha.
Strakonická zbrojovka vypravila do dnes již legendárního závodu hned tři tovární týmy – dva na strojích ČZ125 a jeden na ČZ250. Zatímco zbylé dva sklidili ovace za Stříbrnou vázu a zlatou medaili, tým E nebyl v závodě úspěšný. To mělo za následek, že na rozdíl od svých vítězných kolegů se jeho fotografie v dobovém tisku a různých publikacích takřka neobjevují. O to je tato nalezená fotka zajímavější.
Překvapivým zjištěním pro mne byla skutečnost, že Cacák, Bláha a Groha startovali na zcela jiných strojích než jejich kolegové z vítězného týmu G. Zatímco Kohlíček, Marha a Paštika dostali závodní speciály velmi odlišné od sériových zetek, které měly už přední teleskopy, velké brzdové bubny, odpružené zadní kolo atd., tým E sedlal takřka standardní béčka. Jak můžeme vidět z fotografie, byly na nich provedeny pouze dílčí zásahy, jako například výše položené stupačky, rychlopaly, odstraněná baterie s klaksonem, pravděpodobně jiný typ karburátoru, přidané vzpěry zadního blatníku apod. Nejsou také vidět žádné náhony tachometrů a vedle spojkových lanek jsou pro případ jejich prasknutí rovnou natažené náhradní. Jezdci si ve speciálních kožených brašnách na nádržích vezli s sebou základní nářadí pro případné opravy na trati. Závodník Cacák si jak je vidět vezl dokonce jeden velký klíč v pravé botě.
Dosud není jasné na kterém místě fotografie vznikla. Podle některých detailů jako zablácení motocyklů, dílů označených barvou (to bylo prováděno při technické přejímce před startem aby hlavní díly nemohly být během závodu vyměněny), známky s číslem stroje na Cacákově bundě (na základě těchto známek měli závodníci přístup ke strojům na parkovišti ve Zlíně) nebo i jeho natržené nohavici, se dá předpokládat, že byla pořízena až během závodu. Podle nápisu na výloze to bylo na území Čech, takže se dá vyloučit část vedoucí Slovenskem. Pokud by někdo poznal náměstí v pozadí, budu rád dáte-li vědět.
Za velmi zajímavou fotku děkuji Vojtovi Paličovi.
Jeden z přispěvatelů diskusních stránek veteranforum.cz poznal na fotografii Masarykovo náměstí v Uherském Brodě, místo vzniku fotografie tedy známe. Trasa šestidenní vedla přes Uherský Brod celkem dvakrát. Poprvé jezdci tímto městem projížděli chvíli po startu první etapy v úterý 16.září, podruhé při poslední šesté etapě v neděli 21. září. Tým E absolvoval obě, vypadl až v poslední den závodu. Zase tak špatně si tedy Groha s Bláhou a Cacákem nevedli, vezmeme-li v úvahu, že po páté etapě zbyly na trati už jen tři z jedenácti původně startujících továrních týmů a do cíle dojel nakonec pouze jediný. Podle stavu motocyklů na fotografii lze soudit, že už mají za sebou mnohem více než pouhých 30km odpovídajících vzdálenosti Uherského Brodu od startu první etapy. S velkou pravděpodobností byla tedy fotografie pořízena v neděli 21.září 1947.
Všechna práva vyhrazena. © 2011–dodnes Michal Čtrnáctý