Michalovy zetky

Modely

ČZ 125B (1947)

Konstrukce stopětadvacítky typu A odvozená od předválečného motokola byla až příliš subtilní a ve své době už i morálně zastaralá. Proto byl již během druhé světové války zahájen vývoj motocyklu zcela nové koncepce. V roce 1947 byl u nás poprvé vystaven a zanedlouho uveden na trh jako typ ČZ125B. Jednalo se opět o jednoduchý lehký motocykl, ovšem se zcela novým kompaktním motorem, který byl v jednom bloku s třírychlostní převodovkou s nožním řazením. Přísun palivové směsi obstarával karburátor Jikov, který byl v podstatě kopií do té doby používaných karburátorů Graetzin. Zhasínání motoru bylo řešeno pomocí dekompresoru ovládaného páčkou na řídítkách. Motocykly byly standardně vybavené baterií, i když motor se setrvačníkovým magnetem ji ke svému chodu nepotřeboval. Stroje byly dodávány výhradně v tradiční firemní černi doplněné chromem a bílým linkováním.

řesto že typ B byl na svou dobu jistě motocyklem pokrokovým, jeho život neměl dlouhého trvání, ještě téhož roku byla totiž jeho poněkud zastaralá přední vahadlová vidlice nahrazena modernější vidlicí teleskopickou. Zpočátku bylo pro takto inovovaný model používáno označení 125B-t, což by nasvědčovalo tomu, že nebyl brán jako typ zcela nový, ale pouze jako modernizované béčko ( k podobné zásadní inovaci ostatně došlo i u pozdějšího modelu C, kdy bylo odpruženo zadní kolo aniž by se typové označení změnilo). Zanedlouho se však jeho označení zjednodušilo na 125T. Dnes proto „béčko“ a „téčko“ považujeme za dva rozdílné modely. Do příchodu teleskopické přední vidlice bylo vyrobeno kolem deseti tisíc „béček“.